Zajímavá místa – 1

Místo první – příběh a rozuzlení…

Do hry nám poslali příspěvky Pepa Kozák a Ivana Toulová. Oba správně určili, o který domek původního židovského krámku se jedná. Oběma děkujeme za příspěvek i fotografii.
Foto: Josef Kozák
Foto: Ivana Toulová

 

A který, že to je domek? Bývalý židovský krámek Abelesů, naleznete dnes pod číslem popisným 25, v Osově.
A nyní už slíbený příběh, který se k tomuto zvláštnímu domku váže…

Židovské rodiny v Osově a jejich osud

Jisté je, že v první polovině 20. století žily v Osově dvě židovské rodiny, které byly v příbuzenském svazku, a to manželé Rudolf Abeles (v době odsunu 73 let) a Otilie Abelesová (70 let), kteří vlastnili v Osově obchod se smíšeným zbožím. Ve stejném domě žila i jejich dcera Marie (44 let), která se provdala za Aloise Poláka (Pollaka) (46 let) a měli dcerku Hanu (16 let). Polákovi měli malé hospodářství – obdělávali pole u Skřiple. Nebyli příliš majetní a způsob jejich života byl stejný jako v ostatních zdejších rodinách. Pan Rudolf Abeles byl ve 30. letech členem obecního zastupitelstva, aktivně se účastnil práce ve sboru dobrovolných hasičů, kde byl léta pokladníkem, také jeho zeť pan Polák byl dobrovolným hasičem, navíc aktivně působil v tělovýchovné jednotě. K ostudným poměrům předválečné doby můžeme přiřadit vylučování Židů ze spolků v roce 1939. Potkalo bohužel i osovské, jak dokládá zápis v hasičské kronice. Moje matka, paní Růžena Plecitá, si pamatuje na pana Abelese, jak chodíval na dlouhé procházky se žlutou hvězdou na kabátě. Na tu ale místní nikterak negativně nereagovali a jejich přátelský vztah k oběma rodinám se nezměnil ani ve vypjatých válečných letech. Bohužel v roce 1942 byli obě rodiny odvlečeny, jak o tom nacházíme zprávu v osovské kronice:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“

Od paní Anity Frankové, kurátorky archivu dějin holocaustu Židovského muzea v Praze víme o jejich příštím tragickém osudu vlastně jen toto:

„Byli deportováni do terezínského ghetta ze shromaždiště transportů v Plzni.
Z Terezína po 3 měsících odjeli transportem An do ghetta ve Varšavě. (Zcela ojedinělý případ, kdy transport nesměřoval do Osvětimi.)
Datum odjezdu z Terezína a udaný cíl cesty jsou poslední ověřenou zprávou o osudu osovských židovských rodin. Lze podat pouze všeobecné informace o osudu účastníků toho kterého transportu, jen vzácně o jednotlivcích. Transport An, kterým Abelesovi a Pollakovi odjížděli do Varšavy, byl jediným transportem z terezínského ghetta s tímto cílem. Vzhledem ke krutým životním podmínkám v ghettu umírali zde lidé brzo hlady a vysílením. Současně byli postupně po skupinách odváženi do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde byli všichni příchozí bezprostředně po příjezdu zavražděni v plynových komorách. Mnozí zahynuli v období povstání v ghettu, v dubnu a v květnu 1943.“

Na 18. a 25. leden připadlo letos 63. výročí smutné události, která se osudově dotýká dvou osovských židovských rodin. Kronika obce Osov (str. 273 – Letopisné poměry – rok 1942) nám podává následující svědectví:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) Marií* odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“
/* ve skutečnosti se jmenovala Otilie/

 

„Byli deportováni do terezínského ghetta ze shromaždiště transportů v Plzni. Z Terezína po 3 měsících odjeli transportem An do ghetta ve Varšavě. (Zcela ojedinělý případ, kdy transport nesměřoval do Osvětimi.) Datum odjezdu z Terezína a udaný cíl cesty jsou poslední ověřenou zprávou o osudu osovských židovských rodin. Lze podat pouze všeobecné informace o osudu účastníků toho kterého transportu, jen vzácně o jednotlivcích. Transport An, kterým Abelesovi a Pollakovi odjížděli do Varšavy, byl jediným transportem z terezínského ghetta s tímto cílem. Vzhledem ke krutým životním podmínkám v ghettu umírali zde lidé brzo hlady a vysílením. Současně byli postupně po skupinách odváženi do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde byli všichni příchozí bezprostředně po příjezdu zavražděni v plynových komorách. Mnozí zahynuli v období povstání v ghettu, v dubnu a v květnu 1943.“

 

Když byli Abelesovi a Polákovi odváženi němci do transportu, položila paní Abelesová na stůl chléb, aby se brzy vrátili. Gesto paní Abelesové s bochníkem chleba, i přání jejich brzkého návratu, bohužel zůstalo nevyslyšeno. Z celé rodiny se zachránila pouze dcera Abelesových, paní Chaloupková, protože byla provdaná za křesťana. Tragický osud obou osovských židovských rodin se naplnil, aniž bychom se kdy mohli s určitostí dovědět, kdy a kde se tak stalo. Na naše původní spoluobčany i jejich domek, který má dnes změněná vstupní vrata i okna, již dnes málokdo vzpomene, neb pamětníků ubývá…

A proto doufám, že právě tento příběh nám je připomene.
Připomene nám nejen místa v naší obci, ale především původní obyvatele, jejich životní příběhy, strasti, radosti i osudy.
Připomene nám časy, které jsou již dávno minulé, ale na které se nikdy nesmí zapomenout, abychom nedělali stejné chyby…
Připomene nám jací byli naši předkové i jací jsme dnes my sami…
Připomene nám, že by bylo škoda zapomínat…

Vážení čtenáři, pokud si ještě někdo z Vás vybaví své židovské spoluobčany, napište nám o nich. Vaše vzpomínky rovněž předáme paní Frankové, která je zařadí do archivní sbírky Židovského muzea v Praze.

  • Z kroniky obce Osov, str. 273 – Letopisné poměry – rok 1942:

Marie Plecitá – kronikářka v Osově, Michael Toul – popisy míst a dovětky

Nejnovější příspěvky

  • Skupina DVB na zahradním bijáku 2021.Zahradní biják s muzikou
    Po mnoha měsících nečinnosti zaviněné koronavirovou dobou se v Osově konečně uskutečnila první větší akce […]
  • Skupina Uvidíme na svém prvním hraní po uvolnění pandemie koronaviru.Na faře zahrála „Uvidíme“
    Hudební skupina „Uvidíme“ se po dlouhé koronavirem vynucené přestávce sešla k (polo)veřejnému vystoupení. […]
  • Autor nového oltářního stolu Dalibor Šebesta.V osovském chrámu se hovořilo o zázraku
    Ani letos nechyběl osovský kostel mezi svatostánky, které v pátek 28. května od 18.00 už potřinácté otevřely brány […]
  • Osovská (ne)regata aneb V pravé (od)poledne 2020.Regata nebude, místo ní zahrají Stopaři
    Členové spolku KOS Osov 29. 5. zhodnotili činnost a naplánovali další aktivity. Tradiční Regata se vzhledem k situaci […]
  • Modrá stezka v kaštanové aleji nad Osovem.Stezky pokračují
    Práce na stezkách stále pokračují. Informační tabule ve Vižině, ve Velkém Chlumci a v Osovci jsou nainstalovány a […]
  • Zajímavé místo 2Zajímavá místa – 2
    V naší obci je jeden starý dům. Ano, jistě si řeknete, u nás v Osově a Osovci, je starých domů spousta…Jenže tenhle je […]
  • Pieta u hrobů vojáků
    Přes veškeré problémy spojené s epidemií se i letos konalo tradiční setkání u hrobů vojáků padlých na samém sklonku […]