Zajímavá místa – 1

Místo první – příběh a rozuzlení…

Do hry nám poslali příspěvky Pepa Kozák a Ivana Toulová. Oba správně určili, o který domek původního židovského krámku se jedná. Oběma děkujeme za příspěvek i fotografii.
Foto: Josef Kozák
Foto: Ivana Toulová

 

A který, že to je domek? Bývalý židovský krámek Abelesů, naleznete dnes pod číslem popisným 25, v Osově.
A nyní už slíbený příběh, který se k tomuto zvláštnímu domku váže…

Židovské rodiny v Osově a jejich osud

Jisté je, že v první polovině 20. století žily v Osově dvě židovské rodiny, které byly v příbuzenském svazku, a to manželé Rudolf Abeles (v době odsunu 73 let) a Otilie Abelesová (70 let), kteří vlastnili v Osově obchod se smíšeným zbožím. Ve stejném domě žila i jejich dcera Marie (44 let), která se provdala za Aloise Poláka (Pollaka) (46 let) a měli dcerku Hanu (16 let). Polákovi měli malé hospodářství – obdělávali pole u Skřiple. Nebyli příliš majetní a způsob jejich života byl stejný jako v ostatních zdejších rodinách. Pan Rudolf Abeles byl ve 30. letech členem obecního zastupitelstva, aktivně se účastnil práce ve sboru dobrovolných hasičů, kde byl léta pokladníkem, také jeho zeť pan Polák byl dobrovolným hasičem, navíc aktivně působil v tělovýchovné jednotě. K ostudným poměrům předválečné doby můžeme přiřadit vylučování Židů ze spolků v roce 1939. Potkalo bohužel i osovské, jak dokládá zápis v hasičské kronice. Moje matka, paní Růžena Plecitá, si pamatuje na pana Abelese, jak chodíval na dlouhé procházky se žlutou hvězdou na kabátě. Na tu ale místní nikterak negativně nereagovali a jejich přátelský vztah k oběma rodinám se nezměnil ani ve vypjatých válečných letech. Bohužel v roce 1942 byli obě rodiny odvlečeny, jak o tom nacházíme zprávu v osovské kronice:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“

Od paní Anity Frankové, kurátorky archivu dějin holocaustu Židovského muzea v Praze víme o jejich příštím tragickém osudu vlastně jen toto:

„Byli deportováni do terezínského ghetta ze shromaždiště transportů v Plzni.
Z Terezína po 3 měsících odjeli transportem An do ghetta ve Varšavě. (Zcela ojedinělý případ, kdy transport nesměřoval do Osvětimi.)
Datum odjezdu z Terezína a udaný cíl cesty jsou poslední ověřenou zprávou o osudu osovských židovských rodin. Lze podat pouze všeobecné informace o osudu účastníků toho kterého transportu, jen vzácně o jednotlivcích. Transport An, kterým Abelesovi a Pollakovi odjížděli do Varšavy, byl jediným transportem z terezínského ghetta s tímto cílem. Vzhledem ke krutým životním podmínkám v ghettu umírali zde lidé brzo hlady a vysílením. Současně byli postupně po skupinách odváženi do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde byli všichni příchozí bezprostředně po příjezdu zavražděni v plynových komorách. Mnozí zahynuli v období povstání v ghettu, v dubnu a v květnu 1943.“

Na 18. a 25. leden připadlo letos 63. výročí smutné události, která se osudově dotýká dvou osovských židovských rodin. Kronika obce Osov (str. 273 – Letopisné poměry – rok 1942) nám podává následující svědectví:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) Marií* odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“
/* ve skutečnosti se jmenovala Otilie/

 

„Byli deportováni do terezínského ghetta ze shromaždiště transportů v Plzni. Z Terezína po 3 měsících odjeli transportem An do ghetta ve Varšavě. (Zcela ojedinělý případ, kdy transport nesměřoval do Osvětimi.) Datum odjezdu z Terezína a udaný cíl cesty jsou poslední ověřenou zprávou o osudu osovských židovských rodin. Lze podat pouze všeobecné informace o osudu účastníků toho kterého transportu, jen vzácně o jednotlivcích. Transport An, kterým Abelesovi a Pollakovi odjížděli do Varšavy, byl jediným transportem z terezínského ghetta s tímto cílem. Vzhledem ke krutým životním podmínkám v ghettu umírali zde lidé brzo hlady a vysílením. Současně byli postupně po skupinách odváženi do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde byli všichni příchozí bezprostředně po příjezdu zavražděni v plynových komorách. Mnozí zahynuli v období povstání v ghettu, v dubnu a v květnu 1943.“

 

Když byli Abelesovi a Polákovi odváženi němci do transportu, položila paní Abelesová na stůl chléb, aby se brzy vrátili. Gesto paní Abelesové s bochníkem chleba, i přání jejich brzkého návratu, bohužel zůstalo nevyslyšeno. Z celé rodiny se zachránila pouze dcera Abelesových, paní Chaloupková, protože byla provdaná za křesťana. Tragický osud obou osovských židovských rodin se naplnil, aniž bychom se kdy mohli s určitostí dovědět, kdy a kde se tak stalo. Na naše původní spoluobčany i jejich domek, který má dnes změněná vstupní vrata i okna, již dnes málokdo vzpomene, neb pamětníků ubývá…

A proto doufám, že právě tento příběh nám je připomene.
Připomene nám nejen místa v naší obci, ale především původní obyvatele, jejich životní příběhy, strasti, radosti i osudy.
Připomene nám časy, které jsou již dávno minulé, ale na které se nikdy nesmí zapomenout, abychom nedělali stejné chyby…
Připomene nám jací byli naši předkové i jací jsme dnes my sami…
Připomene nám, že by bylo škoda zapomínat…

Vážení čtenáři, pokud si ještě někdo z Vás vybaví své židovské spoluobčany, napište nám o nich. Vaše vzpomínky rovněž předáme paní Frankové, která je zařadí do archivní sbírky Židovského muzea v Praze.

  • Z kroniky obce Osov, str. 273 – Letopisné poměry – rok 1942:

Marie Plecitá – kronikářka v Osově, Michael Toul – popisy míst a dovětky

Nejnovější příspěvky

  • Podzimní sešlost KOS
    Po roční „covidové“ přestávce se opět sešli členové Kulturního a okrašlovacího spolku KOS na podzimním […]
  • Slavnost světel
    Slavností světel jsme volně navázali na Dušičky, kterým také můžeme říkat svátek světel. Světla v této roční době […]
  • Úprava kaštanové aleje
    K úpravě kaštanové aleje nad Osovcem, kudy vede modrá pochodová stezka, se v sobotu 30. října sešli členové Kulturního […]
  • Posvícenské odpoledne v Osově. Foto Marie Plecitá.Posvícení jsme oslavili v zoo na zahradě školy
    Na svátek sv. Václava 28. 9. jsme od rána hleděli k obloze s obavou, že začne pršet. A taky že začalo! Pár desítek […]
  • Pieta u pomníku padlých v Osově 28. října 2021. Foto Marie PlecitáPieta u pomníku
    Stejně jako v minulých letech i letos jsme se ve sváteční den 28. října 2021 sešli u pomníku padlých v Osově, abychom […]
  • Stará výhybka na osovském nádraží.V plánu je alej i oslavy
    V pátek 3. září se sešli členové spolku KOS Osov, aby zhodnotili činnost a naplánoval další činnost. Nedávný Country […]
  • Country večer na zahradě staré školy v Osově. Foto Marie PlecitáRegata se nekonala, místo ní nám hráli Stopaři
    Protože situace ohledně covidových opatření byla při plánování společenských akcí v obci stále ještě nejasná, ani letos […]