Zajímavá místa – 1

Jisté je, že v první polovině 20. století žily v Osově dvě židovské rodiny, které byly v příbuzenském svazku, a to manželé Rudolf Abeles (v době odsunu 73 let) a Otilie Abelesová (70 let), kteří vlastnili v Osově obchod se smíšeným zbožím. Ve stejném domě žila i jejich dcera Marie (44 let), která se provdala za Aloise Poláka (Pollaka) (46 let) a měli dcerku Hanu (16 let). Polákovi měli malé hospodářství – obdělávali pole u Skřiple. Nebyli příliš majetní a způsob jejich života byl stejný jako v ostatních zdejších rodinách. Pan Rudolf Abeles byl ve 30. letech členem obecního zastupitelstva, aktivně se účastnil práce ve sboru dobrovolných hasičů, kde byl léta pokladníkem, také jeho zeť pan Polák byl dobrovolným hasičem, navíc aktivně působil v tělovýchovné jednotě. K ostudným poměrům předválečné doby můžeme přiřadit vylučování Židů ze spolků v roce 1939. Potkalo bohužel i osovské, jak dokládá zápis v hasičské kronice. Moje matka, paní Růžena Plecitá, si pamatuje na pana Abelese, jak chodíval na dlouhé procházky se žlutou hvězdou na kabátě. Na tu ale místní nikterak negativně nereagovali a jejich přátelský vztah k oběma rodinám se nezměnil ani ve vypjatých válečných letech. Bohužel v roce 1942 byli obě rodiny odvlečeny, jak o tom nacházíme zprávu v osovské kronice:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“

Od paní Anity Frankové, kurátorky archivu dějin holocaustu Židovského muzea v Praze víme o jejich příštím tragickém osudu vlastně jen toto:

„Byli deportováni do terezínského ghetta ze shromaždiště transportů v Plzni.
Z Terezína po 3 měsících odjeli transportem An do ghetta ve Varšavě. (Zcela ojedinělý případ, kdy transport nesměřoval do Osvětimi.)
Datum odjezdu z Terezína a udaný cíl cesty jsou poslední ověřenou zprávou o osudu osovských židovských rodin. Lze podat pouze všeobecné informace o osudu účastníků toho kterého transportu, jen vzácně o jednotlivcích. Transport An, kterým Abelesovi a Pollakovi odjížděli do Varšavy, byl jediným transportem z terezínského ghetta s tímto cílem. Vzhledem ke krutým životním podmínkám v ghettu umírali zde lidé brzo hlady a vysílením. Současně byli postupně po skupinách odváženi do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde byli všichni příchozí bezprostředně po příjezdu zavražděni v plynových komorách. Mnozí zahynuli v období povstání v ghettu, v dubnu a v květnu 1943.“

Na 18. a 25. leden připadlo letos 63. výročí smutné události, která se osudově dotýká dvou osovských židovských rodin. Kronika obce Osov (str. 273 – Letopisné poměry – rok 1942) nám podává následující svědectví:

„Na podkladě plánovaného vyhlazování Židů něm. vládou odsunuti i naši Židé. Odvezeni něm. auty vždy v noci. Alois Polák, zemědělec, jeho manželka Marie roz. Abelesová a dcera Hana Poláková odvezeni dne 18. ledna v 8 hod. večer. Rudolf Abeles, obchodník s manželkou (starší lidé) Marií* odvezeni o týden později. Z jmenovaných se nikdo nevrátil. Abelesovi – úmrtí hlášeno obci 31. července 1943. O rodině Al. Poláka nedošla zpráva žádná.“
/* ve skutečnosti se jmenovala Otilie/

Když byli Abelesovi a Polákovi odváženi němci do transportu, položila paní Abelesová na stůl chléb, aby se brzy vrátili. Gesto paní Abelesové s bochníkem chleba, i přání jejich brzkého návratu, bohužel zůstalo nevyslyšeno. Z celé rodiny se zachránila pouze dcera Abelesových, paní Chaloupková, protože byla provdaná za křesťana. Tragický osud obou osovských židovských rodin se naplnil, aniž bychom se kdy mohli s určitostí dovědět, kdy a kde se tak stalo. Na naše původní spoluobčany i jejich domek, který má dnes změněná vstupní vrata i okna, již dnes málokdo vzpomene, neb pamětníků ubývá…