Více o stezkách

Zpět na stránku stezek

Zvaná též východní či vižinská. Úsek pod lesem je nazván „Ptačí stezka“ – jsou zde informace o ptactvu, žijícím v této lokalitě a příležitostně i hry s naučnými testy pro děti a dospělé.

Zajímavosti na stezce: osovský zámek a pivovar (1), park s památnými stromy, dříve jízdárna (2), bývalá cihelna, dnes nádrž na koupání (3), kaple v Osovci (4), železniční zastávka Vižina (5), obec Vižina (6), pomník padlých (7), začátek Ptačí stezky (8), kaštanová alej a lom Bílé hliny (9), památné lipky z roku 1919 (10), památná lípa 2018 (28) a obnovená alej „Lipůvka“ (33).

Info č. 2 – Panská jízdárna a pošta

Park s památnými duby byl ještě v roce 1869 pouze loukou s kovárnou a domem kováře Pokorného. Jeho syn postavil o několik let později kupecký krám čp. 58 na křižovatce u_kostela proti současné staré škole. Louka byla také rozdělena novou cestou a v blízkosti zámecké brány byly vystavěny konírny pro jezdecké koně. Zámecký pán i štolbové chodili pravidelně s koňmi na projížďku na louku mezi duby. Tomu se lidově říkalo rajtovat a od toho vznikl i název louky, později parku – „rajčůr“.
V roce 1973 zde bylo vybudováno dětské dopravní hřiště. Cestičky označené značkami, světelná křižovatka a další výchovné prvky ale nebyly příliš využívány a vše postupně chátralo, až zaniklo docela.
Konírny v roce 1939 zabavila okupační správa a používala je jako skládku sena pro velkostatek. V pátek 3. listopadu 1939 navečer zde vypukl požár. K velkému ohni se sjeli hasiči z celého kraje. Shořelo zde 500 q sena uloženého na půdě. Konírny nebyly obnoveny. Byly zcela zbourány a na jejich místě dnes stojí rodinný domek čp. 4.

Hostinec a pošta

Kovář Pokorný odprodal po roce 1869 část své zahrady sládkovi Řehákovi, který zde nechal vystavět vilku s čp. 18. Tu v roce 1886 odkoupil majitel panství, zřídil zde hostinec a později i poštu.
Hostinec „Na poště“ poskytoval nejen občerstvení, ale také příležitost k zábavě. Měl upravenou zahrádku s altánem a kuželníkem. Bylo to místo vhodné k provozování nejrůznějších kulturních akcí. V červenci roku 1923 zde byla sloužena první mše nové církve československé husitské za značné účasti lidu. Stávalo tu také pódium, na kterém se často hrávalo ochotnické divadlo a kde bývaly pořádány koncerty místních hudebníků.
V lednu 1950 byla hostinci zrušena koncese a místnosti zabral MNV. Vznikla zde sňatková síň a lékařská dětská poradna. Jedna místnost byla v roce 1964 upravena na knihovnu.
Vedle MNV, pošty a knihovny tu byla klubovna mládeže, mandl, telefonní ústředna. Nyní je zde kancelář majitele ing. Emila Palivce.
Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Více v knize Historie Osovska ZDE a ZDE

Info č. 3 – Cihelna v Osovci

Cihelny byly nedílnou součástí každého panství. Je nemyslitelné, že by stavební rozvoj osovského panství v 18. století byl podporován z jiné než vlastní cihelny. Ta se postupně rozrůstala, až v 19. století vypadala tak, jak je vidět na spodní fotografii.
V roce 1928 odkoupil celou cihelnu cihlář Cyril Šebesta z Osovce. Patřilo k ní i přilehlé pole se zásobami hlíny a vodní nádrž s dostatkem vody, zásobovaná ze dvou lučních pramenů. Voda byla tak čistá, že se mohla i pít.
Hlínu v cihelně kopalo asi šest lidí, kteří ji na vozících dopravovali do kůlny a tam ji míchali s popelem a uhelným mourem. Hlínu pak plnili do forem a po zaschnutí je vozili k vypálení.
Ačkoliv byly cihly velmi kvalitní, dostal se majitel Šebesta po čase do finančních potíží a cihelnu prodal majiteli panství Václavu Palivcovi. V cihelně však dál pracoval jako mistr.
V dubnu 1942 byl provoz cihelny německými okupačními úřady zastaven a k obnovení provozu nedošlo ani po válce.
Po znárodnění používalo objekt místní JZD (Jednotné zemědělské družstvo) k ustájení dobytka a v bývalém hliništi byla postavena slepičárna. Budova cihelny se postupně rozpadala a nakonec byl stržen i velký komín. Postupně zmizela i slepičárna.
Na části pozemku bývalé cihelny byla vystavěna roku 1970 požární nádrž, která slouží též jako koupaliště a kluziště. Zbytek pozemku byl rozparcelován a zastavěn. Část pozemku byla též zalesněna.
Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Kapitola o cihelně v knize Historie Osovska ZDE

Info č. 4 – 

C

Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Kapitola o v knize Historie Osovska ZDE

 

Info č. 5 – Zastávka ČD Vižina

Zastávka Vižina je součástí regionální trati ze Zadní Třebaně do Lochovic. Ta poskytuje dopravní spojení obyvatelům takzvaného Hostomického úvalu mezi Brdy a Českým krasem a také spojuje hlavní trať Praha – Plzeň s tratí Rakovník – Protivín.

Plány na výstavbu této lokální trati se připravovaly od roku 1892 do roku 1900 a téhož roku v září začala stavba. Už za rok, 1. září 1901, jel první vlak. Původně bylo na trati 9 stanic a zastávek, ale postupně přibývaly další. Dnes jich je celkem 12: Zadní Třebaň, Běleč, Liteň, Skuhrov pod Brdy, Nesvačily, Všeradice, Vižina, Osov, Hostomice pod Brdy, Radouš, Neumětely a Lochovice. Trať je výjimečná svým velkým stoupáním v úseku Zadní Třebaň – Běleč, které dosahuje až 26,3 promile. Raritou je také úvraťová stanice v Litni, kde lokomotiva přejížděla na opačný konec vlaku a ten pak jel jakoby zpět, ale výhybka ho nasměrovala na Lochovice nebo Zadní Třebaň. Dnes jezdí na trati jeden nebo dva obousměrné motorové vozy a přejíždění není nutné.

Osobní i nákladní provoz na trati zajišťovaly nejprve parní lokomotivy a jízda jednoho vlaku po celé délce, necelých 27 km, trvala přes dvě hodiny. Se zavedením motorových vozů byl provoz rozdělen na osobní a nákladní a osobní motorové vozy dnes překonají vzdálenost z jedné koncové stanice do druhé za 44 minut. Nákladní vlaky, které dříve zajišťovaly dopravu hlavně řepy a brambor této významné zemědělské oblasti, dnes jezdí výjimečně.

Zastávka Vižina se nachází mezi zastávkami Všeradice a Osov. Byla po žádostech místních občanů a díky významné aktivitě starosty Záhoříka zřízena až v roce 1935, ačkoli se s ní počítalo již v původním projektu z roku 1894. Zpočátku zde stavěly pouze motorové vozy. Pro obyvatele Vižiny a okolních vesnic to bylo znatelné zkrácení cesty na vlak a otevření zastávky 1. prosince 1935 oslavili podle obecní kroniky velkou slavností a průvodem s_hudbou. Na zastávce nebyl zpočátku žádný přístřešek. Teprve během války byla postavena dřevěná bouda, kterou vystřídala bouda plechová a poté současná srubová.

Podle knihy R. Šnábla a M. Žabky „Místní dráha Zadní Třebaň – Lochovice“ připravil Josef Kozák

Kapitola o lokální dráze Zadní Třebaň – Lochovice v knize Historie Osovska ZDE

Info č. 6 – 

C

Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Kapitola o v knize Historie Osovska ZDE

 

Info č. 10 – Památné lípy svobody

Po skončení Velké války v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Lidé se radovali z konce války i z nové republiky a na jaře následujícího roku vysazovali tzv. Lípy svobody. V osovské školní kronice je o tom napsáno toto:
„Dne 27. dubna 1919 sázeny u nás lípy svobody za ohromného účastenství všeho občanstva. U školy vosovské seřadil se průvod o jedné hodině odpolední. Za zvuku hudby šlo se do Vosůvka, kdež nad dráhou zasazeny 3 lípy; odtud hnul se průvod zpět do Vosova, kdež na východní straně kostela zasazený dvě lípy (mezi nimi má být později postaven pomník padlým vojínům), a konečně bral se průvod přes celou ves. Nade vsí u dráhy zasazena konečně jedna lípa Svobody. Před sázením ve Vosůvku i ve Vosově měl řídící učitel proslov; 7 žáků předneslo různé vhodné básně a zapěny hymny slovanských národů. U školy pak byl rozchod. Tím slavnost ukončena. Lípy svobody sázeny i v sousedních obcích ve dnech 6. dubna, 13. dubna, 20. dubna, 1. května a 4. května.“
Vedle lipek později vysázel myslivecký svaz borový háj. V březnu 2023 upravili prostranství členové Kulturního a okrašlovacího spolku KOS v Osově a umístili zde pamětní kámen s tabulkou. Stejně tak učinili v předchozích letech u ostatních památných stromů. Z nové lavičky mezi lipkami je nádherný výhled na Osov a dále do kraje až ke hradu Točníku.
Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Lípa jako státní symbol

Lípa bývala vždy symbolem ochrany, pomoci a lásky. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé duchy, dodat člověku energii a odehnat chmurné myšlenky. Pro indoevropské kmeny byla symbolem ženskosti, zatímco dub byl symbolem mužnosti. Oba stromy okouzlovaly předky hlavně svou mohutností a dlouhověkostí. V době národního obrození byl dub stále více spojován s německým národem, zatímco lípa byla slovanská a na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848 se stala oficiálně symbolem všech Slovanů.

33b – Obecní cesta

Dlouhá léta společného hospodaření Jednotného zemědělského družstva (JZD), kdy všechno bylo všech a vlastnická práva k_pozemkům neplatila, zanechala nesmazatelné stopy nejen v myšlení lidí, ale i ve stavu oněch pozemků. Typickou ukázkou jsou pole a louky kolem nedávno obnovené lipové aleje mezi Osovcem a Osovem. Nějaký traktorista se kdysi rozhodl, že se po obecní cestě špatně jezdí, a rozhodl se vyjezdit novou cestu vedle na louce. Agronom se zase rozhodl, že pole pro obilí by se mohlo rozšířit a nechal rozorat kus vedlejší louky. Stejně dopadla i hraniční cesta, která z tehdejšího pohledu nebyla třeba, protože bylo všechno všech.
Pozemkový katastr se v době socialistického hospodaření přestal používat a evidovali se pouze uživatelé, a to byly socialistické organizace JZD nebo Státní statek. Když se pak v 90. letech 20. století vše vracelo do normálu, pamětníci žasli, kolik cest zmizelo a jak se změnily rozlohy pozemků.
Na obrázku vidíte nákres vycházející ze současného pozemkového katastru. Skutečná obecní cesta, lemovaná od roku 2024 lipovou alejí, vede o několik metrů na jih, než ona kdysi vyjetá a dlouhou dobu používaná. Cesta nyní končí v louce, protože navazující cesta na sever, směřující k bývalé cihelně, a cesta na jih jsou rozorané. V chůzi či jízdě se tak musí pokračovat přes louku soukromého majitele.
Náprava tohoto stavu je v rukách vlastníků cest a přilehlých pozemků. Obecní cestu s_„Lipůvkou“ nechal OÚ Osov před několika lety znovu zaměřit a obnovit. Členové KOS tehdy vytyčili podle zaměřených bodů hranice této cesty a místa pro jednotlivé lípy. V roce 2025 usadili na začátku aleje pamětní kámen a rok poté vyznačili přesnou hranici křižovatky cest.
Věřme, že to tak zůstane.
Josef KOZÁK

Článek o Lipůvce  ZDE

Kapitola o v knize Historie Osovska ZDE

Modrá stezka – zvaná též jižní nebo chlumecká. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), četnická stanice vč. mlýna v Osově (11), památeční lípa u hasičárny v Osově (12), Černý kříž mezi Osovem a Velkým Chlumcem (13), kaštanová alej nad Osovcem (9), Muchov (Velký Chlumec) – výhled do kraje (14), Velký Chlumec vč. kaple sv. Ludmily (15), stanice ČD Osov (16), bývalý cukrovar v Osově (17).

Info č. 29 – 

C

Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Kapitola o v knize Historie Osovska ZDE

Zelená stezka – zvaná též západní nebo skřipelská. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), četnická stanice vč. mlýna v Osově (11), bývalý cukrovar v Osově (17), památeční lípa u hasičárny v Osově (12), Černý kříž mezi Osovem a Velkým Chlumcem (13), stanice ČD Osov (16), keltské šance a vrch Šiberna mezi Skřiplí a Velkým Chlumcem (18), Skřipel vč. kostela sv. Šimona a Judy (19), kaštanová alej vč. sochy sv. Michaela a kříže mezi Skřiplí a Osovem (20).

Žlutá stezka – zvaná též severní nebo lážovská. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově (21), lesní úřad zvaný „fořtant“ mezi Osovem a Novými Dvory (22), křížek Na vrahu (23), Lážovice vč. kaple z 18. století (24), Lážovičky – výhled do kraje (25), Nové Dvory vč. kaple a rybníků (26), budova OÚ Osov a základní a mateřská škola v Osově (27).

Info č. 30 – 

C

Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Kapitola o v knize Historie Osovska ZDE