Více o stezkách

Zpět na stránku stezek

Zvaná též východní či vižinská. Úsek pod lesem je nazván „Ptačí stezka“ – jsou zde informace o ptactvu, žijícím v této lokalitě a příležitostně i hry s naučnými testy pro děti a dospělé.

Zajímavosti na stezce: osovský zámek a pivovar (1), park s památnými stromy, dříve jízdárna (2), bývalá cihelna, dnes nádrž na koupání (3), kaple v Osovci (4), železniční zastávka Vižina (5), obec Vižina (6), pomník padlých (7), začátek Ptačí stezky (8), kaštanová alej a lom Bílé hliny (9), památné lipky z roku 1919 (10), památná lípa 2018 (28) a obnovená alej „Lipůvka“ (33).

Info č. 3 – Cihelna v Osovci

Cihelny byly nedílnou součástí každého panství. Je nemyslitelné, že by stavební rozvoj osovského panství v 18. století byl podporován z jiné než vlastní cihelny. Ta se postupně rozrůstala, až v 19. století vypadala tak, jak je vidět na spodní fotografii.
V roce 1928 odkoupil celou cihelnu cihlář Cyril Šebesta z Osovce. Patřilo k ní i přilehlé pole se zásobami hlíny a vodní nádrž s dostatkem vody, zásobovaná ze dvou lučních pramenů. Voda byla tak čistá, že se mohla i pít.
Hlínu v cihelně kopalo asi šest lidí, kteří ji na vozících dopravovali do kůlny a tam ji míchali s popelem a uhelným mourem. Hlínu pak plnili do forem a po zaschnutí je vozili k vypálení.
Ačkoliv byly cihly velmi kvalitní, dostal se majitel Šebesta po čase do finančních potíží a cihelnu prodal majiteli panství Václavu Palivcovi. V cihelně však dál pracoval jako mistr.
V dubnu 1942 byl provoz cihelny německými okupačními úřady zastaven a k obnovení provozu nedošlo ani po válce.
Po znárodnění používalo objekt místní JZD (Jednotné zemědělské družstvo) k ustájení dobytka a v bývalém hliništi byla postavena slepičárna. Budova cihelny se postupně rozpadala a nakonec byl stržen i velký komín. Postupně zmizela i slepičárna.
Na části pozemku bývalé cihelny byla vystavěna roku 1970 požární nádrž, která slouží též jako koupaliště a kluziště. Zbytek pozemku byl rozparcelován a zastavěn. Část pozemku byla též zalesněna.
Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Info č. 5 – Zastávka ČD Vižina

Zastávka Vižina je součástí regionální trati ze Zadní Třebaně do Lochovic. Ta poskytuje dopravní spojení obyvatelům takzvaného Hostomického úvalu mezi Brdy a Českým krasem a také spojuje hlavní trať Praha – Plzeň s tratí Rakovník – Protivín.

Plány na výstavbu této lokální trati se připravovaly od roku 1892 do roku 1900 a téhož roku v září začala stavba. Už za rok, 1. září 1901, jel první vlak. Původně bylo na trati 9 stanic a zastávek, ale postupně přibývaly další. Dnes jich je celkem 12: Zadní Třebaň, Běleč, Liteň, Skuhrov pod Brdy, Nesvačily, Všeradice, Vižina, Osov, Hostomice pod Brdy, Radouš, Neumětely a Lochovice. Trať je výjimečná svým velkým stoupáním v úseku Zadní Třebaň – Běleč, které dosahuje až 26,3 promile. Raritou je také úvraťová stanice v Litni, kde lokomotiva přejížděla na opačný konec vlaku a ten pak jel jakoby zpět, ale výhybka ho nasměrovala na Lochovice nebo Zadní Třebaň. Dnes jezdí na trati jeden nebo dva obousměrné motorové vozy a přejíždění není nutné.

Osobní i nákladní provoz na trati zajišťovaly nejprve parní lokomotivy a jízda jednoho vlaku po celé délce, necelých 27 km, trvala přes dvě hodiny. Se zavedením motorových vozů byl provoz rozdělen na osobní a nákladní a osobní motorové vozy dnes překonají vzdálenost z jedné koncové stanice do druhé za 44 minut. Nákladní vlaky, které dříve zajišťovaly dopravu hlavně řepy a brambor této významné zemědělské oblasti, dnes jezdí výjimečně.

Zastávka Vižina se nachází mezi zastávkami Všeradice a Osov. Byla po žádostech místních občanů a díky významné aktivitě starosty Záhoříka zřízena až v roce 1935, ačkoli se s ní počítalo již v původním projektu z roku 1894. Zpočátku zde stavěly pouze motorové vozy. Pro obyvatele Vižiny a okolních vesnic to bylo znatelné zkrácení cesty na vlak a otevření zastávky 1. prosince 1935 oslavili podle obecní kroniky velkou slavností a průvodem s_hudbou. Na zastávce nebyl zpočátku žádný přístřešek. Teprve během války byla postavena dřevěná bouda, kterou vystřídala bouda plechová a poté současná srubová.

Podle knihy R. Šnábla a M. Žabky „Místní dráha Zadní Třebaň – Lochovice“ připravil Josef Kozák

Info č. 10 – Památné lípy svobody

Po skončení Velké války v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Lidé se radovali z konce války i z nové republiky a na jaře následujícího roku vysazovali tzv. Lípy svobody. V osovské školní kronice je o tom napsáno toto:
„Dne 27. dubna 1919 sázeny u nás lípy svobody za ohromného účastenství všeho občanstva. U školy vosovské seřadil se průvod o jedné hodině odpolední. Za zvuku hudby šlo se do Vosůvka, kdež nad dráhou zasazeny 3 lípy; odtud hnul se průvod zpět do Vosova, kdež na východní straně kostela zasazený dvě lípy (mezi nimi má být později postaven pomník padlým vojínům), a konečně bral se průvod přes celou ves. Nade vsí u dráhy zasazena konečně jedna lípa Svobody. Před sázením ve Vosůvku i ve Vosově měl řídící učitel proslov; 7 žáků předneslo různé vhodné básně a zapěny hymny slovanských národů. U školy pak byl rozchod. Tím slavnost ukončena. Lípy svobody sázeny i v sousedních obcích ve dnech 6. dubna, 13. dubna, 20. dubna, 1. května a 4. května.“
Vedle lipek později vysázel myslivecký svaz borový háj. V březnu 2023 upravili prostranství členové Kulturního a okrašlovacího spolku KOS v Osově a umístili zde pamětní kámen s tabulkou. Stejně tak učinili v předchozích letech u ostatních památných stromů. Z nové lavičky mezi lipkami je nádherný výhled na Osov a dále do kraje až ke hradu Točníku.
Marie PLECITÁ, Josef KOZÁK

Lípa jako státní symbol

Lípa bývala vždy symbolem ochrany, pomoci a lásky. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé duchy, dodat člověku energii a odehnat chmurné myšlenky. Pro indoevropské kmeny byla symbolem ženskosti, zatímco dub byl symbolem mužnosti. Oba stromy okouzlovaly předky hlavně svou mohutností a dlouhověkostí. V době národního obrození byl dub stále více spojován s německým národem, zatímco lípa byla slovanská a na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848 se stala oficiálně symbolem všech Slovanů.

Modrá stezka – zvaná též jižní nebo chlumecká. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), četnická stanice vč. mlýna v Osově (11), památeční lípa u hasičárny v Osově (12), Černý kříž mezi Osovem a Velkým Chlumcem (13), kaštanová alej nad Osovcem (9), Muchov (Velký Chlumec) – výhled do kraje (14), Velký Chlumec vč. kaple sv. Ludmily (15), stanice ČD Osov (16), bývalý cukrovar v Osově (17).

Zelená stezka – zvaná též západní nebo skřipelská. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), četnická stanice vč. mlýna v Osově (11), bývalý cukrovar v Osově (17), památeční lípa u hasičárny v Osově (12), Černý kříž mezi Osovem a Velkým Chlumcem (13), stanice ČD Osov (16), keltské šance a vrch Šiberna mezi Skřiplí a Velkým Chlumcem (18), Skřipel vč. kostela sv. Šimona a Judy (19), kaštanová alej vč. sochy sv. Michaela a kříže mezi Skřiplí a Osovem (20).

Žlutá stezka – zvaná též severní nebo lážovská. Zajímavosti na stezce: zámek a pivovar v Osově (1), kostel Narození sv. Jana Křtitele v Osově (21), lesní úřad zvaný „fořtant“ mezi Osovem a Novými Dvory (22), křížek Na vrahu (23), Lážovice vč. kaple z 18. století (24), Lážovičky – výhled do kraje (25), Nové Dvory vč. kaple a rybníků (26), budova OÚ Osov a základní a mateřská škola v Osově (27).