Co nám to říká historie o lampionech? Že existovaly již ve velmi raných dobách a při slavnostech v Číně kdysi představovaly ukazatele pro duše zemřelých, které se v určitou dobu směly vrátit na zem. Předkládaly se jim obětní dary a poté je světlo lampionů podél cest odvedlo zpět do podsvětí. Na území Čech se konaly lampionové průvody od 19. století, v Československu za první republiky to bylo pravidelně ke dni 28. 10., v období socialismu měly povinnou účast školáků a bývaly hlavně v předvečer 7. 11. To se slavilo výročí VŘSR a cílem byl obvykle místní památník padlých rudoarmějců. Tehdy byla ještě uvnitř lampionů upevněná hořící svíčka, a tudíž se stávalo i to, že občas lehly popelem. Dnes bývá účast na takových akcích zcela spontánní a u nás při příležitosti každoroční Slavnosti světel i hojně navštěvovaná. Koná se při příležitosti Dušiček, letos to bylo v sobotu 1. listopadu, a start byl opět v 17 hodin u hasičské zbrojnice. Tady krátce promluvil Josef Kozák a následně se průvod vydal na cestu obcí ke hřbitovu. Veřejné osvětlení bylo vypnuté, takže cestu ozařovala jen světla lampionů, takový roj světlušek, a v některých oknech svítily svíčky. Před hřbitovem bylo připraveno občerstvení a také svíčky za účelem návštěvy hrobů. Nejočekávanějším okamžikem byl samozřejmě ohňostroj, který byl i tentokrát opravdu velkolepý a pohádkový. Pak ještě pokračovalo družné povídání a kolem sedmé se prostranství před hřbitovem začalo vyprazdňovat. Zhasly ohňové koše, auta odjela a zůstala tu jen tma a dušičkový klid a mír.
