Letošní počasí není našim bohulibým aktivitám příliš nakloněno, jak se ukázalo i ve sváteční úterý 28. října odpoledne, jelikož to se vyznačovalo nepříjemnými poryvy větru, občasným deštěm a vůbec, byla to psota a slota, nejstudenější den týdne. K pomníku padlých vojínů u kostela jsem toho dne šla ve velké zkroušenosti, jelikož mi bylo jasné, že málokdo dá přednost nepříjemné zimě před teplem doma u kamen. A vida, co se nestalo, na slavnostní pietní akt dorazilo více jak 60 účastníků, tedy včetně čestné hasičské stráže a účinkujících. Byli z Osova, Osovce, Nových Dvorů, Skřiple, Vižiny, Chlumce, Zdic, prostě paráda. Program byl tradiční – úvodem Josef Kozák uvítal přítomné a seznámil je s připravenými příspěvky včetně hudebních. Student hudby Lukáš Randák opět přijal naše pozvání a zahrál na trubku krásnou Večerku a po několika letech byl znovu naším milým a vítaným hostem pěvecký soubor Petra Kafky. Od tohoto seskupení jsme vyslechli mimo jiné skladby, které měl rád náš první prezident Tomáš G. Masaryk, ty nejčastěji zmiňované – Teče voda, teče a Ach synku, synku. I Petr Kafka doprovázel některé kusy svou hrou na trubku a Václav Bolina hrou na saxofon. Píseň Ach synku, synku přednesl i Lukáš Randák. Mluvené slovo zahrnovalo nevšední úvahu o demokracii, neznámý příběh z Prahy 28. října 1918 a četbu z kroniky obce o roce 1919, kdy byly sázeny Lípy svobody. Zazněla tu rovněž krásná báseň J. Vrchlického Cestička k domovu. Za zvuků československé státní hymny obecní zastupitelé Markéta Vaňatová a Dan Červenka položili k pomníku věnec a zapálili svíčky. Nechyběla ani sladká tečka na konec, kterou připravila paní J. Fišerová, totiž ta stejně jako vloni přinesla pro radost všem výtečný dort a slané pečivo. Přes veškeré trable si dovoluji zhodnotit akci jako úspěšnou.
